Cross 4EVER

Neuvěřitelný. Přijedu domu ze soustředění, udělám ze sebe člověka, naklušu za slečnou, která mě pozvala na čaj. A že někam pudem, ideálně někam kde je to zajímavý/divný/haluzní. Měla na telefonu asi čtvrt hodiny dvě kamarádky, s kterými jsme nakonec šli. Nikde nic nebylo tak jsme šli na blind do crossu že by tam něco mohlo být a že když ne, tak si aspoň sednem na pivko. Mno, sedli jsme dolu, dobrý. Vypili jsme a že se kouknem nahoru. Koho cestou nepotkáme, Čajíka, Michala a Fanynku Adélu :) Řikám si že by tu moh bejt ještě Freeman a už by tomu nic nechybělo. Vylezeme nahoru, zjistíme, že hrajou psytrance, ja jsem nadšen, všude plakátky buď stejné nebo podobné jako byly na Kruhu, no super. Tak píšu Freemanovi ať rychle přijde, že je to super. O půl minuty později mi skočil na zádá a s ním i Kolombo(!). Už tam totiž dávno byli. HALUZ! Tak jsem skočil dolu pro stuff-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit a pak to bylo úplně super! Ještě si musím dopodrobna vyslechnout Vydřiny zážitky, ale každopádně vím, že jsou pozitivní...
Mimochodem heslo z Kruhu Psy&Láska se tady totálně naplnilo..

Soustředění plné haluzí

Jenom heslovitě ať se to neztratí ve vyprávění:

• Málem jsme přejeli psa co si za to fakt moh sám. A to na několikrát. Prostě nechtěl bejt jinde než před mym autem
  
• Cestou na chatu z fotbálku, jenž jsme si šli zahrát, jsem se propadl jednou nohou do žumpy, což mělo za následek vyhození bot a halhot
  
• Slavia postoupila do LM, což jeden nejmenovaný bubeník slavil fernetem a znečistil pak chatu od podlahy ke stropu
  
• Rozsedli jsme zahradní houpačko-sedačku, že z ní byla hromada třísek
  
• Jeli jsme do Vlašimi hledat truhlářství a dát tam opravit sedačku. Asi pátej člověk, kterýho jsme se zeptali na cestu byl kluk na kole a ten nám řek že jeho děda je truhlář a že by to pro nás moh opravit. Tak jsme mu to dali a prý to udělá za stovku. tak dostane stovku a nějakou pěknou lahvinku.
  

Spoustu menších haluzí ani nezmiňuju..
Fotky zde.

Discovery

Ne, nebudu teď psát o raketoplánech. Ale jenom jednu takovou opileckou myšlenku. V jedné krásné popině se zpívá:

Flames to dust
Lovers to friends
Why do all good things come to an end?!

Mno a já jsem zjistil proč..

So that even beter things could happen...

Think about it, je to pravda

.::Announcement::.

Posesse individua opositního gendéru disponujícího maximální mírou kompatibility implikuje v autorovi tohoto postu maximální possibilní míru štěstí.

Přeloženo do lidštiny: mám nejlepší holku na světě a jsem nejvíc šťastnej. Jen tak abyste neřekli, že jsem vám to neřek :)

Working class' issues

Prázdniny jsou v jedné věci na pytel. Všichni se snaží užívat naplno, pořád někam jezdí. Pak je problém najít si čas, abyste strávili pár chvil se svými blízkými. Hlavně s tounejbližší osobou. Ale už za týden ji zase uvidím, juchů. Stýska se mi ale přímo bestiálně. Ale abych se dostal k tomu o čem jsem chtěl původně psát - abych se nenudil doma, řekl jsem si že si najdu brigádu abych zabil čas, než bude s kým ho využít. První brigáda byla na den v prodejně Baťa na Chodově. Nejhorší. Měl jsem za úkol obsluhovat zákazníky v odnělení pánské obuvi (sestávající asi z třiceti modelů polobotek). Za celých osm hodin tam přišlo asi tak 30 lidí, z toho asi jenom 10 si nechalo pomoct a pouze asi 4 z nich si opravdu boty koupili. No zkrátka jsem tam jenom stál v červeném triku Baťa, nudil jsem se jako nikdy v životě, tlačili mě polobotky (měl jsem si šlohnout nějaké lepší :D), co pět minut jsem koukal na mobil a vždy jsem měl pocit že musela uběhnout nejméně půlhodina. Jediná dobrá věc na celém dni byla totální haluz, potkal jsem totiž během polední pauzy Matěje. Sháněl kalhoty a nemohl uspět, takže skončil běhém svého marného hledání až na Chodově, bohem toť zapomenuté krajině. Tak jsme si sedli na jídlo a pokecali hlavně o kapele. Příjemné rozptýlení, možná jen díky tomu jsem se nescvoknul. A o druhé brigádě zase příště...

Time passes by...

Prázdniny jsou za půlkou. Hm. Ovšem za tou akčnější půlkou. Mám za sebou Kruh, totální psychoakci. Mighty sounds, neméně povznesenou záležitost. A taky tradiční letní jazykový kurs v Peci (fotky). Sice to na mě bylo místy až moc hektické, ale pořád lepší než to, co prožívám teď. NUDA! Strašlivá. Jsem doma sám, rodiče jsou na kolech na Ukrajině, sestra neznámo kde (tak na 87% to bude spojeno s její lichokopytnickou úchylkou). A mě přestalo bavit paření na počítači (fakt jsem si nemyslel že se téhle chvíle dožiju), číst mě baví až večer před spaním a jinak nevím, co bych. Nebo vím co bych MĚL. Měl bych třeba udělat něco pro sebe. Například si jít zaběhat, cvičit na kytaru, zaposilovat si nebo si najít brigádu. Nojo nojo já vím. Tak hned zítra s tím začnu :P

Trocha polemiky

Nějak mě přestal bavit způsob, jakým doposud pojímám tento blog; jako deníček. To by se pak měl správně jmenovat PrAndy's diary. Takže back to the oldschool, back to the roots a koukneme se na něco co mě zrovna napadlo. Zrovna jsem pročítal Mrakův blog, kde jsem narazil mimo jiné na následující:

Někdo říká, že přátelství mezi ženou a mužem neexistuje...jeden je prý vždy zamilovaný..
Ale já vim, že to není pravda...ted už ano :)

Dovolil bych si malou polemiku. Podle mě není ta formulace stoprocentní. Já bych řekl že není možné dlouhodobé silné, intenzivní přátelství mezi mužem a ženou. Chvíli to fungovat může, ale pak to stejně dříve či později u jednoho z nich (většinou muže) přeroste v zamilovanost. A to pak je tragédie. Buď to v sobě dotyčný dusí, čímž si zadělává na pěknou sbírků komplexů, tiků, vředů a podobně, nebo to dá najevo a to pak jde všechno do háje. Jediné kdy by takovéto přátelství mohlo opravdu fungovat je případ, že obě strany mají partnera, s kterým jsou spokojeni. Ale to by zas nesměl žádny z těch partnerů žárlit. Navíc když jste v nějakém vztahu tak na to pravé stoprocentně intenzivní přátelství nemáte zkrátka čas. Takže to prostě nejde, vždycky se to nějak zvrtne. Ale co, tohle je právě ta zábavná stránka života.
PS: Tohle po sobě číst nebudu, protože mám neodbytný dojem, že jsou to pěkný sračky :)