Time passes by...

Prázdniny jsou za půlkou. Hm. Ovšem za tou akčnější půlkou. Mám za sebou Kruh, totální psychoakci. Mighty sounds, neméně povznesenou záležitost. A taky tradiční letní jazykový kurs v Peci (fotky). Sice to na mě bylo místy až moc hektické, ale pořád lepší než to, co prožívám teď. NUDA! Strašlivá. Jsem doma sám, rodiče jsou na kolech na Ukrajině, sestra neznámo kde (tak na 87% to bude spojeno s její lichokopytnickou úchylkou). A mě přestalo bavit paření na počítači (fakt jsem si nemyslel že se téhle chvíle dožiju), číst mě baví až večer před spaním a jinak nevím, co bych. Nebo vím co bych MĚL. Měl bych třeba udělat něco pro sebe. Například si jít zaběhat, cvičit na kytaru, zaposilovat si nebo si najít brigádu. Nojo nojo já vím. Tak hned zítra s tím začnu :P

Trocha polemiky

Nějak mě přestal bavit způsob, jakým doposud pojímám tento blog; jako deníček. To by se pak měl správně jmenovat PrAndy's diary. Takže back to the oldschool, back to the roots a koukneme se na něco co mě zrovna napadlo. Zrovna jsem pročítal Mrakův blog, kde jsem narazil mimo jiné na následující:

Někdo říká, že přátelství mezi ženou a mužem neexistuje...jeden je prý vždy zamilovaný..
Ale já vim, že to není pravda...ted už ano :)

Dovolil bych si malou polemiku. Podle mě není ta formulace stoprocentní. Já bych řekl že není možné dlouhodobé silné, intenzivní přátelství mezi mužem a ženou. Chvíli to fungovat může, ale pak to stejně dříve či později u jednoho z nich (většinou muže) přeroste v zamilovanost. A to pak je tragédie. Buď to v sobě dotyčný dusí, čímž si zadělává na pěknou sbírků komplexů, tiků, vředů a podobně, nebo to dá najevo a to pak jde všechno do háje. Jediné kdy by takovéto přátelství mohlo opravdu fungovat je případ, že obě strany mají partnera, s kterým jsou spokojeni. Ale to by zas nesměl žádny z těch partnerů žárlit. Navíc když jste v nějakém vztahu tak na to pravé stoprocentně intenzivní přátelství nemáte zkrátka čas. Takže to prostě nejde, vždycky se to nějak zvrtne. Ale co, tohle je právě ta zábavná stránka života.
PS: Tohle po sobě číst nebudu, protože mám neodbytný dojem, že jsou to pěkný sračky :)

Full Moon Party

Místo toho vám tady nastíním výbornou akci, Kruh 2k7. Teď, když už jsem plně fyzicky i psycichky zregenerován po jednom z nejúžasnějších, nejzvláštnějších a nejnáročnějších víkendů v životě, tak bych to celé rád zpětně zhodnotil. O co tedy šlo? No to se takhle uprostřed lesa sešla banda podivných nadšenců, kteří poslouchají PsyTrance. Tři stage: Hlavní psytrancová, kousek dál jungle, breakbeat, DnB a pod. a kousek dál, po mostě a lesem stan s chilloutem. Všude visely psychedelické obrazy, svítící gizma ozářená UV lampamy a podobné haluze. No a atmosféta naprosto výborná. Super lidi, v pohodě, nikdo vůbec nic neřešil. A pak když jsme spolu s Freemanem a Fráňou odešli, byl to naprosto unikátní mystický zážitek. Freemanova idea, že DJové jsou vlastně kněží, kteří pomocí hudby šíří své poselství, se najednou stala naprostou pravdou. A ten nejvyšší kněží byl mistrem ve svém řemesle, protože díky němu ke mě promlouval sám Šiva. A navíc ty obrazy kolem rozvěšené začaly najednou dávat smysl, najednou z nich vyvstal příběh, poselství, morální kodex. Zkrátka byla to pro mě duchovní obroda a myslím že si z toho odnesu spoustu věcí i do každodenního života (i když má jenom strašně málo dimenzí oproti alternativní realitě, ve které jsme se na kruhu ocitli).