Malé zamyšlení

Stejně jako nejhorší člověk je iniciativní blbec, je nejhorší pocit bezmoc. No a možná ještě horší je bolest při zánětu trojklaného nervu, ale to jsem nezažil, netoužím po tom a ani to není to o čem jsem chtěl psát. Bezmoc. Když se vám nebo častěji někomu vám hodně blízkému děje něco špatného, s čím se ale nedá ani nic dělat. Je to horší než zklamání, protože se můžete zlobit na sebe že jste moc doufali. Je to horší než neúspěch, porážka nebo prostě cokoliv za co si můžete. Ale Když se děje něco, za co nikdo nemůže, nemáte na koho křičet, koho jít zmlátit, nemáte na čí karikaturu přilepenou na zeď byste házeli šipky... Nemůžete to nijak řešit, nepomůže ochota, obětavost, soucit, optimismus, nepomůžou peníze ani známosti. Prostě jenom sedíte a koukáte na to. V hlavě vám to bouří, tlačí. Píchá vás to přímo do srdce a vy jenom sedíte a přemýšlíte. Ale stejně nic nevymyslíte. Daník by řek "nenaděláš nic" a vyjímečně by měl pravdu. Jediné co pomůže je možná krátkodobě alkohol, dlouhodobě pak čas. Buď to přejde a nebo si zvyknete. Krátce a jednoduše, bezmoc je fakt věc kterou bych zakázal.

Charity event...

Na nedělní akcičku vzpomímám celkem nerad, tak to vezmu jenom heslovitě:

• Příjezd někdy okolo 13.30, našel jsem Matta, Ustyho a Popeláře
• Euforie z toho, že hrajeme na Letenské pláni jako poslední, tj. zlatý hřeb večera na outdoor hudebnim festu, trošku opadla když jsem uviděl dvě prťavý stage a okolo nich par desítek postávajících lidí.
  
• "Nefér fotbálek" - turnaj ve fotbale na jednu bránu, alegorie na šikanu kterou zažívají rozvojové státy od velmocí. Fakt divný pravidla, nikdo nevěděl o co de, bordel.
• Dále soukromě fotbálek s výše jmenovanými kapelníky + s přišedším Pepou. Nejdřív jsme kopali na branu, pak v průběhu celého odpoledne jsme si jen tak kopali v kruh vzdáleně připomínajícím mnohoúhelníku.
• Oběd u McD, kde jsme potkali brigádící Lenku Pospíšilovou, jenž nám ze známosti naložila hranolek co se do nás vešlo
• Nuda, fotbal omrzel...
• Hudební produkce nám začíná jít na nervy, předtím mě moc nezaujala, ale teď začíná být fakt špatná...
• Vrchol špatnosti: trio New Kids Underground ve složení klávesy, baryton sax a basovka. Nejhorší alternativa. Kdo znáte RedDwarfa tak si představte Listrovu kapeklu Degen a spol. jak třičtvrtě hodiny jamuje na téma Ooommm...
• Utíkám k punkové stage spravit si chuť. Nemyslel jsem že se něčeho takovýho dožiju.
• Ftipná storka: kopem si s Pepou míčem a nějak se k nám připletla malá holčička. Kopeme si teda s ní, pak nás to přestane bavit. Koumáme jak se jí zbavit. Příležitost se naskytla když si poodstoupila od míče (pro pořádný rozběh) asi o deset metrů. Rozběh jsem se a vzal jí balon. Ale ona ke mě přiběhla a něžně se mi zakousla do ruky. Bral jsem to s úsměvem a řekl jí, že klidně může víc. To jsem ovšem neměl dělat, neboť ta potvora se zahryzla tak že jsem jí nemohl z ruky odtrhnout. Abych to zkrátil, bolí to na dotek ještě teď (dva dny poté) a je tam ještě celkem boule.
• Ale zpět k hlavnímu dění. Přichází zvěsti že kvůli skluzu chtěli nás, Skalenou Tresku, úplně vyškrtnout. To se naštěstí nestalo protože to dobrovolně zabalila kapela před náma.
• Skluz je ale stejně velký a tak byla razantně zkrácena doba vystoupení nejen kapely Ve3Vnoci, kterou jsem asi rok a půl neslyšel a moc jsem se na ně těšil, ale hlavně i naše. Hráli jsme nakonec jen pět písniček a to ještě po přemlouvání.
• Takže úhrnem jsme čekali asi 7 hodin kvůli 15 minutám hraní, Pepa vezl bicí do kterých mu celý den mlátili ostatní kapely, lidi, kteří přišli na nás (bylo jich celkem dost, tímto jim děkuji) odešli brzo a zklamaní. Fakt jsem takhle nasranej nebyl už hodně dlouho. Nakonec bych si dovolil citovat příspěvek z G-booku ST, který to celé dobře shrne:

Adamzve3
22.05.2006 14:20:47
Jojo, souhlasím, odnesli jsme to my a vy a ani jedna kapela si to nezasloužila.
A většina z toho zbytku tam rozhodně nemusela tak dlouho onanovat...
Stejně to ovšem bylo příjemné, těším se někdy příště na společné akci...

No a ten hokej jsme stejně projeli. Sice jsem vyhrál v sázce pivo (hehe vždycky se sázejte se zaslepenými optimisty) a jen jsem litoval že mi nevyšel můj soukromy tip že dostanem 0:7. Tak snad příště.

Just another day...?

Dnešek se pro mne nesl ve znamení stresu z očekávaného zkoušení z chemie. Celý den jsem mohl být viděn se sešitem v ruce, nesměle do něho nahlížeje.. Nedivte se, neučil jsem se od.. no od menších nepříjemností s dějepissem. Abych to dlouho nezdržoval, zkoušení jsem si povyndal za jedna (možná s nějakym cancourem, to už jsem nezahlíd)... Zkrátka když o to fakt jde tak dokážu podat slušný výkon. Nejsem přece blbej kluk :)
Takže tímto sukcesem se mi zvedl průměr z neblahých 4,66... na 3,75 což je paráda, takže můžu školu zas na chvíli vypustit. Nebudu radši řešit kudy :)

Nějáký blbý zkoušení mi ale nezabránilo v každodenním rituálu a to velkém zevlu o velké přestávce. Dnes jsem dole potkal Fiftha který provozoval starou fintu, kterou jsem vymyslel já s Honzou Navrátilem aka Pardiem da Klamsonem. Spočívá v tom vystát dlouhou frontu k bufetu a zastavit se přede dveřmi dovnitř. Opřete se o stěnu a.. zevlíte. Poslední zákazníci odejdou, ale lidé za vámi stojí a čekají. Většinou trvá tak tři až pět minut než jim to začne vrtat hlavou a než první odvážlivci "blockera" (neplést s bloggerem) obejdou :)
Po tomto veselém kousku jsme pokecali a on se svěřil že ho trápí smutná nálada a že by potřeboval obejmout. Poradil jsem mu ať na kus papíru napíše "I need a hug!" a jme se korzovat po škole. Jak to dopadlo se dozvíte na jeho bloggu, slíbil mi totiž, že o tom bloggne :)

Pak jsem měl kytaru, kde to vůbec nikomu z nás nešlo. Byl tam novej kluk, co měl kytaru snad vážně poprvé v ruce. OMFG. Začal tím že si (ladičkou od renomované firmy Stagg) naladil struny o kvartu výš. To jen tak pro představu. Takže dneska zabité tři hodiny. Cestou domu se mnou jely v metru dvě diskantsky oblečené slečny, tak mezi 14-16 lety a jak se ukazalo byly to TOTÁLNÍ DYLINY!!! Nejdřív se blbě chichotaly nějakym kravinám, ale pak si naprosto nahlas, na plný koule začali Z MOBILU pouštět nějaký šílený diskárny.. Bylo to tak nahlas že to muselo být slyšet za jízdy do vedlejšího vagonu. K mojí smůle jsem stál hned vedle nich a bestiálně jsem trpěl. Ještě navíc na Butovicích metro asi tři minuty stálo. Myslel jsem že mě vomejou. Bože. A to jsem myslel že diskanti jsou neškodný.....

School S.U.X.

Po necelých dvou týdnech nádherného lenošení doma a v blízkém okolí jsem dnes opět zavítal do ústavu. Už v předvečer mého slavného comebacku jsem cítil krizi. Mé tělo si zvyklo na to, že jsem chodil spát někdy mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní a proto nemohlo pochopit co sleduji tím, že jsem ho už okolo půlnoci umístil do horizontální polohy. To že má spát mu došlo až někdy ve dvě. To samo o sobě by tolik nevadilo jako to že jsem musel vstát už v 6.30 místo obvyklého systému vstanu-a-k-snídani-si-dám-už-skoro-vychladlý-oběd.
Myslím že vzhledem k výše popsanému si není těžké představit rozpoložení, v němž jsem se do ústavu dostavil. S duchapřítomností, drzostí a vyčůraností sobě vlastní jsem sice unikl všem nastraženým testům, které by se na mou dutou hlavu sesypaly, ale stejně byl pobyt ve škole utrpením. Přemýšlel jsem čím to asi je, že je škola takový neuvěřitelný oser. Udělal jsem si v hlavě menší analýzu a došel k následujícím závěrům:

1. Výuka je naprosto triviální, uráží studentovu inteligenci (viz hodiny ZSV aka socky)
2. Vzduchem létají okřídlené fráze mnohdy bezobsažné, profesor se vyžívá ve složitých větných konstrukcích a slovech která někde přečetl... (viz Čj)
3. Látka je komplikovaná nebo spíše popisuje obyčejnému smrtelníkovi nepředstavitlné věci (stavba jádra atomu?? wtf?)
4. Profesor je postrach, takže na začátku hodiny než vybere své oběti je tepová frekvence a krevní tlak studentstva na trojnásobku normálu a pokud zrovna vyváznete tak jste tímto stresem stejně natolik zničeni že to do konce hodiny rozdýcháváte
5. Je to prostě nuda, nuda, šeď, šeď, věci nezáživné a povětšinou v praktickém životě zcela nevyužitelné.
6. Učí vás Kyrián

Tak nějak my vyšlo že do žádné z těchto kategorií se nevejde akorát ekonomie a občas matika. Jestli najdete ještě něco tak to prosím hoďte do commentu, třeba ve mně vzbudíte nový zájem o nějaký předmět...
PS: Teď když je mi už dva dny devatenáct, cítím se o moc dospělejší než... když mi bylo devatenáct jenom den. Je to fajn pocit, doporučuju vyzkoušet :)

EDITED: Napsal jsem původně že je mi osumnáct... to je důkaz toho že je člověk z toho skewlu akorát tak vysmaženej a nic víc.

My first time

... tak jo, založil jsem si blog. Proč? Kdo ví... Proč lidi blogujou? Aby se ostatní mohli obohatit blogerovými cennými myšlenkami? Spíš prostě blogger občas pociťuje potřebu někam vyblejt tu spoustu srágor co mu čvachtaj v kebuli ale je mu trapné to šeptat do vrby. Přesně tak jsem to pocítil a tak jsem se stal blogerem. Jsem zvědav jak mě to bude bavit a jestli mi to vydrží aspoň měsíc... Tak snad příště něco duchaplného. Děkuji za pozornost :)