Flow by

Tak by se dal charakterizovat můj život v poslední době. Spousta školy, když náhodou neni škola tak rande, sem tam koncík, sem tam trochu vypnout v nějakym klubu, ale nic zvláštního nebo úžasného. Nic moc na co se těšit nebo za čím jít. Ne že bych byl nešťastný. Mám se moc fajn, ale začíná se to tak nějak všechno slévat do jednoho velkého celku, honičky.
Člověk totiž potřebuje čas aby se zastavil a kouknul se na to jak se vlastně má dobře. Ale to se mi teď nějak nedaří. Času je tak málo, že když mám volno tak si jdu za každou cenu co nejvíc užívat, ale když je to užívání vlastně povinnost tak z toho člověk má daleko menší požitek. Chtělo by to buď nějákou pauzu a nebo najít něco fakt super na co se těšit. Ale zatím nic a mám se fajn, ale co z toho?

Haluuuuuz!

Svět je plný haluzí, to je jasný. Ale občas to člověk prostě fakt nepobere a jenom čumí s otevřenou pusou. To jedu takhle někdy v sedm ráno metrem do Dejvic do školy. Na klíně mám tačku, kterou jsem si večer předtím trošku vytůnil, našil jsem si tam nášivku Toasters a dal tam všechny ska-related placky co mám. Jedu jedu a najednou mi ženská vedle mě klepe na rameno a podává mi jakousi placku. Sundám sluchátka a:

Ona:"Nechcete přidat jednu do sbírky?"
Teď teprve si ji (placku) pořádně prohlédnu a zjišťuji, že jsou na ní Discoballs.
Já:"Jé, kde jste k tomu přišla?"
"No to je skupina co se jmenuje Discoballs, oni..."
"Jo já je znám a mám je moc rád, ale kde jste k tomu přišla?"
"Nooo ja jsem Smrkova máma..."