Hm. Zajímavá otázka Freemane, ale imho nikam. To blogování je spíš o tom že chceš něco dostat ze sebe než že chceš aby to ostatní věděli. Takýe když hodně bloguju, znamená to, že jsem nevykecanej a že mám pravděpodobně nějakou sociální krizi. A když nebloguju tak to znamená že je vše v pořádku.
Navíc, jak sis jistě všiml, se daleko lépe čte a píše o nepříjemnostech než naopak. Ještě jsem nečetl knížku, ve které by nebyl žádný problém, například o šťastně ženatym chlápkovi co ho baví práce, je zdravej, má dost peněz a chodí s kamarádama na pivo. To by byla nuda. A proto o tom nikdo nepíše. Mno a já jsem poslední dobou dost spokojenej, takže neni na co bych si tady stěžoval.
< / stream-of-contiousness >
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
pak ti to tedy nejvic preju a jsem rad, ze na tom tak ses. ja osobne nerad cpu lidem na netu sth *negative*, vyjimku delam akorat v pripadech, kdyz doufam, ze mi muze nekdo pomoct. to radsi rozvadim naky sracky na pseudofilosoficky (~ psylosoficky) temata.
a propos, jsem dost natesenej na to, co ti k tomu povi frana :)
Hrozně mě imho zprcá :)
Špageta č.1
Maso mu utkvívalo za nehty a jeho ruce obklopovala studená, skoro umrlčí vlhkost. Přesto si Bill liboval, a co víc ještě si rozverně hvízdal americkou hymnu, kterou toho dne zaslechl cestou domů a nalepila se mu na paměť.
Jeho vyzáblé životem poznamenané tělo čtyřicátníka obklopovala trpasličí místnost činžovního domu, tvarem připomínající tunel, obvykle nazývaná kuchyň ( sám jí ale občas říkal Kobka neboť byla příčinou jeho stále se zhoršujícího zraku).
"Blbý zářivky, nebejt vás potřeba už dávno letíte." zaklel do větru pod neoholené strniště a šel si umýt ruce, protože ho z práce právě vytrhl zvonek u dveří. Vysmrkal se do umyvadla a šel otevřít.
Víme, jako rozvedeného samotáře mu poněkud překvapilo, kdo ho může potřebovat v úterý k večeru.
Když se zvonek rozdrnčel potřetí, vzal vlhkou rukou za kliku a otevřel.
Ani ho nepřekvapilo, že za dveřmi není ani noha - ležel tam jen jakýsi ušmudlaný a značně opotřebovaný kus látky.Promluvil si unaveným hlasem vyčerpaného starce:"Víš, jsem tu abych naplnil své poslání. Mám ti vyložit co má věru v životě ten pravý smysl. Předtím ale než ti to vyjevím mi slib že o našem rozhovoru do nejsmrťounější smrti nikomu nepovíš." Bill zvolna kývl hlavou, spíš ze zvyku takto reagovat na podobný typ otázek, než by opravdu souhlasil. "Poď dál."pozval ranec bodře dovnitř.
"Dáš si slaninu se zelim? Mam ještě rozdělaný karboše, kdybys chtěl.""Ne, děkuji. Vyřídím to tu a hned zase půjdu dál."
Oba se posadili do nuzného obývacího pokoje, ve kterém převládala kombinace šedého linolea s oprýskaným hnědým nábytkem. Z kuchyně sem občas zavál mastný pach linoucí se ze smažené slaniny.
Smotek umolousané tkaniny mezitím započal své dílo. Vyložil Billovi co v jeho zbývajícím životě má cenu dělat a co ne, doporučil mu perspektivní investice a dokonce mu nabídl novou přítelkyni.
Potom co vše zásadní pracně vypověděl, spustil se na zem a rozvláčným pohybem se šoural pryč.
Bill ho jen dvěma prsty pozvedl do výše za vyčuhující cíp, řádně vyklepal, a mocně se do něj vysmrkal.
Jeho znovu nalezený "Kemral" se mu zazdál trochu špinav. Dal ho prát na 40°.
Všechno nejlepší k svátku.
(nehledej v tom nijakou souvislost s tvojí osobou, ber to jako dárek a vem si z něj co chceš, jestli v něm teda něco je.)
Okomentovat